Aktuality

Abychom pochopili, proč je pro nás tak důležitá oblast informační bezpečnosti a jak se stalo, že jsme stále více závislými na výpočetní technice, dovolím si v tomto článku udělat malý výlet do historie.

Naše společnost směřuje k něčemu, co lze nazvat rozvinutou informační společností. V médiích a ve veřejném prostoru narážíte na stále více skloňované slovo „digitální“. Převážně nesprávně. Slovo „digitální“ je odvozeno z anglického slova digit = číslice. Pojem „digitalizace“ můžeme tedy vysvětlit jako konverzi, proces, při němž se převádí např. text, obraz či zvuk do číslicové podoby, kterou je schopna zpracovat výpočetní technika. Sami jistě v tomto kontextu vnímáte, že pojmy „digitální společnost“, „digitální gramotnost“, „digitální negramotnost“, „digitální začlenění“, „digitální vyloučení“, „digitální strategie“ atd. mohou být poněkud zavádějícími. Je to součást jakéhosi nového jazyka, kdy něco nějak nazýváme, protože je to tak zažité, bez ohledu na správnost. Obdobně nesprávným, bez ohledu na skutečný význam, je například časté používání slova „ekosystém“.

Jak to vlastně začalo

Již v dávné historii lidstva se lidé snažili matematické operace usnadnit, či automatizovat. Vznikala různá mechanická zařízení, která to umožňovala.

O počítačích v našem vnímání se můžeme bavit až s využitím elektřiny a s tím spojenými objevy a vynálezy. Zpočátku byl masivně využíván magnetismus a elektromagnetismus, později objevy v souvislosti s usměrněním toku elektronů. Následovala miniaturizace součástek díky využití polovodičů, čehož využíváme dodnes.

První počítače začaly vznikat ve 30 letech minulého století. První tzv. sálové počítače byly zkonstruovány v 60. letech minulého století. Tyto počítače potřebovaly poměrně velký tým odborníků, kteří je museli zprovoznit (tzv. oživit) a udržovali je v chodu a to jak z technického, tak i z provozního hlediska. Dále byli potřební odborníci, kteří se starali o tzv. operační systém počítačů a odborníci, kteří využívali výsledků jejich činnosti. Mohli jsme se tak setkat s pracovníky, kteří byli označováni jako technici, operátoři, systémoví programátoři, programátoři, atd… Hlavním rysem těchto počítačů bylo to, že je nestačilo po jejich zakoupení a instalaci na tzv. počítačový sál pouze zapojit do zásuvky a spustit, ale musely se někdy i několik týdnů tzv. oživovat. Následně je udržoval v provozu tým vysoce kvalifikovaných odborníků. Jeden „počítač“ tedy udržoval v provozu tým zaměstnanců. Tyto počítače se nazývaly sálovými.

Počítače nejen pro vyvolené

První počítače, které byly určeny pro využití jednotlivcem, PC (z anglického Personal Computer – osobní počítač) spatřily světlo světa v 70. letech minulého století a k jejich masivnímu využívání došlo v 80. letech minulého století. Díky stále větší miniaturizaci součástek jsme se dostali až k výpočetní technice, kterou používáme dnes. Stále existují velké počítače s obrovským výkonem. Nicméně obrovský pokrok způsobil, že jednotlivci používají stále více zařízení, která mají charakter počítače. Ať už jsou to PC, notebooky, tablety, chytré telefony atd. Pro dnešní dobu je tedy charakteristické, že jeden člověk může používat několik zařízení, která můžeme nazývat výpočetní technikou.

Stejně tak se výpočetní technika začala prosazovat ve veškerých oblastech lidské činnosti. V automobilovém průmyslu (jeden automobil má zpravidla několik řídících jednotek – počítačů), v průmyslu pro řízení výroby, ale i pro řízení jednotlivých strojů a zařízení, atd. I běžný větrák v tzv. serveru může mít svůj počítač - řídící systém.

S rozvojem výpočetní techniky se řešila možnost sdílení a ukládání dat na datových nosičích, včetně propojení jednotlivých výpočetních zařízení, zprvu kabelovými propoji, později bezdrátově. Začalo se mluvit o tzv. „sítích“. Vznikaly různé separátní počítačové sítě, až došlo v 80. letech minulého století ke vzniku sítě sítí – internetu.

Internet odstartoval chytrou éru i novou hrozbu

Internet otevřel lidstvu nové možnosti a obzory v komunikaci a propojení v rámci celého světa. Tak došlo ke vzniku paralelního elektronického prostoru, kterému dnes říkáme „kybernetický prostor“. Kybernetický prostor se prolíná s tím naším reálným. Počáteční nekritické nadšení ze vzniku tohoto komunikačního média, kdy mohl komunikovat každý s každým a mohl využívat obrovského do té doby nevídaného informačního potenciálu, bylo vystřídáno kritickým přístupem. Zjistili jsme, že každý do internetu připojený nemusí mít vždy dobré úmysly (může také vystupovat pod jinou identitou) a že informace prostřednictvím kybernetického prostoru dosažitelné mohou být nejen zneužity, ale i neoprávněně modifikovány.

Fenoménem dnešní doby je masivní nasazení výpočetní techniky ve všech oblastech lidské činnosti. Dominují chytrá zařízení a chytré spotřebiče. Zařízení jsou spolu schopna komunikovat bez lidského zásahu. Vše je připojeno do internetu. Čím více zařízení je takto připojeno, tím větší rizika jsou s tím spojená. Jsou známy případy zneužití mobilních telefonů pro synchronizované útoky v bankovním sektoru. Jsou známy útoky prostřednictvím tzv. chytrých televizorů a chytrých ledniček. Jsou známy případy zneužití chytrých vysavačů ať už ke sledování rodinných příslušníků napadené domácnosti, či použití chytrých vysavačů k otestování bezpečnostních opatření v chráněných prostorech. Kybernetický prostor je paralelním světem, který se s tím naším reálným ve stále větší míře prolíná. Ale to už je téma, kterému se budu věnovat v příštím článku v rámci tohoto cyklu.